Srpen 2008

HS

29. srpna 2008 v 8:36 | qer


vžm

29. srpna 2008 v 8:31 | qer

milovaná (fiktivní) vysněná...

27. srpna 2008 v 21:33 | qer

Jak ustavičně Tě hledám.
Zmizelas a nechala mě samotnou.
Na jejich rady stejně nedám.
Chci být tvou milovanou.

Dalas mi poznat, otevřít oči.
Za to, chci Ti dát jen - sebe.
Když si jen vzpomenu, svět se mi točí.
Zmizelas na nejčernější nebe.

Byla jsi první - jediná - věčná!
Co uchvátila moje srdce.
Jsi démonická slečna.
Polap mne, uchvať mne přece.

Jak Tě prosím, paní má.
Zmocnila ses mě tak krutě.
Budeš má kobka, truhla jediná.
Na své lože k sobě strhnu Tě.

Prostup mnou, mým tělem.
Podstoupím Ti vše, co jen si přeješ.
Chci cítit, jak se spolu chvějem,
jak mne Tvým chladným srdcem hřeješ.

Poznala jsem tě, ani nevím jak.
Teď - nemohu bez tebe dýchat.
Obejmeš mě, tak i tak.
Ve snech budu o Tobě slýchat.

Jsi má vysněná, má nejtajnější láska.
S podobou různou,
ta nejněžnější kráska.
Chci po Tvém boku skonat smrtí hrůznou...

Má jediná, drahá, smrt nosící múzo...

zasraně nic

27. srpna 2008 v 20:43 | qer

zas zklamaná
na pokraji zoufalství
konec?
pak tedy vše
a nic
opakovaná otázka
nevím
příliš moc světla
skočit
vše říká
co pak
ticho
tak hluboká
přeživší
nic
studna již vyschlá
snad odpoví
pozdě
teď
nikdy
rozhodni!
bez pohnutí
nic
bez záchvěvu čehokoli
ptej se
vzpomínám
a tma ho provází
ne, nečekej
vyražme na cestu
vydrž
věci dávno minulé
snad zastaví nás
zapomínám
bude mi odpuštěno
tři dva jedna
teď nesmíš!
tak vysoká
zůstaň
jak jen můžeš
zas to rozměrné NIC

naprosté jasno

27. srpna 2008 v 15:04 | qer

nenávidím tě
láska
snad nezklamem
žádná sázka
všechno skončí
víra
sebevražedný skok
černá díra
sama nerozhodnu
čekání
ztrácím se ve větách
hledání
konečně přichází
zklamání
už k tobě nepatřím
zoufání
vždyť jsme milovali . smrt

zoufalá

27. srpna 2008 v 14:43 | qer



prosím pusť mě
jen na chvíli
jen prohléhnout
prozřít a pochopit
za jasného dne a po tmě
vzdálili jsme se cíli
snad utečou
nicotu utopit
zas a znova
s nepřehledným tušením
nic však nevidím
kde jsi?
jak černá vdova
musím udolat mučením
o otázky se roztříštím
hned odejdi
ne!
ty se vrať
kam se schoval?
je pryč
jak podivné
už to zkrať
aby odstup skonal
po minulém chtíč

když cítíš
tak víš
když ignoruješ
snad spíš
já hledám
a nic
vezmi to za mě

samota strach nezabije

21. srpna 2008 v 18:39 | qer

zavřít
zamknout
zůstanu sama
samota bolí
řeže do rukou
o smutku
jen cosi podotknout
beznaděj popřít
nelze jen tak zemřít
bránu nicoty jen poodevřít
posedlá po úlevě touhou
temnota mrazí
i dává naději
co mě na kolena srazí
je to tu zas...

tiše a ochotně

21. srpna 2008 v 18:27 | qer

...pohltí tě...
Lepší zavřít oči, když se blíží.
Co jiný nezná - tebe tíží.
Úlevu si zasloužíš,
a přesto dobře víš,
že s každou kapkou mizí,
co zůstalo v tobě ryzí...

chtít nestačí

20. srpna 2008 v 20:40 | qer


Chtěla pomoct, chtěla dát,
na jen na přátelství si hrát.
Možná, teda - zcela jistě, měl ji někdo vážně rád,
ona ale svoje city nechtěla mu dávat znát.
I to mělo zřejmý důvod - stále stejná zkamání,
jako v moři se žraloky nekonečné plavání...
Nakonec se utopí ve svém vlastním žalu.
Neobměkčí jejich srdce, jako pevnou skálu.

na dobrou noc

20. srpna 2008 v 20:39 | qer


zabiješ mě. zabiju tě.
jednou jistě, jednou přece.
teď už dobrou - jdu na kutě.
spinkej sladce... spinkej lehce...