Březen 2009

Že "trefné"...

30. března 2009 v 21:36 | qer

"Yeah, so? When I was 15, I met Denise Palmeri
and my grade point average fell from a 5.0 to a 1.8."

"She was sleeping with you?"

"No, I just... wasted a lot of time thinking
about what it would be like if she did."

(BBT. nevím kdo, nevím kdy.)

Matematika I.

9. března 2009 v 22:57 | qer

(domácí úkol, za jehož dnešní neodevzdání jsem dostala 5... tak už to má mailu a snad mě zítra nevyhodí ze třídy s křikem, abych hlavně něco takového nikdy nikde za žádnou cenu nepublikovala... uvidíme...)

přehršle Metod jak dostáhnout zešílení,
však nAd tu jednu na světě není...
ve všem je Trocha operací číselných,
sčítá se i vE věci loží našich posledních...
odčítám sMůlu od skóre svých šancí,
když se mnozí přes výsledky ženou kvůli žvAnci...
tato věda sTrohá je snad pokud jde o sloh,
investujme trochu snahy do Intelekčních výloh...
ve vrásKách prohání se kvadratické rovnice,
co bychom dělAli? vždyť za tolik vděčíme té matice...

Onehdá, 40 let ZŠ Jílovské

5. března 2009 v 21:40 | qer

Už je to sice skoro tři roky, ale... Vzala jsem do ruky desky se starýma školníma fotkama a náhodou tam byl i prospekt k výročí naší základky... Hned mezi historií školy a nějakýma fotkama je něco, co asi mělo být básničkou. Co je nejhorší - nahoře je moje jméno!
Proč to vlastně ta paní učitelka dala z celý školy za úkol zrovna mě?! Ale ne... je to takové... roztomilé?

Tahle králíkárna modrá
Jílovská - toť škola dobrá.
Tři patra a suterén,
všechnu látku proberem.
Celý rok se pilně učit,
v knihách svoje hlavy mučit.
Naučit se abecedu,
pak už všechno hravě svedu.

V atlase najít pohoří,
než v laborce hořčík dohoří
Der, die, das.
Slovíčka? Už zas.

Matika, no to je něco,
sečtem zkrátka vážně kde, co.
Plus, děleno, mínus, krát
psala jsem už tolikrát.

A už zvoní, končí škola.
"Běžte domů! Hola, hola!"
nechce se nám, to je jasné.
Jsme tu rádi, každý žasne.

Maturiťák očima imatrikulantů

4. března 2009 v 23:29 | qer

Maturitní ples pohledem imatrikulované studentky

(Že prý máme napsat za rok nějaké dvě nebo tři slohové práce. Hm, mohlo to být horší téma, jako třeba slibovaná odpověď na inzerát, nebo něco takového... Takže si radši nestěžuju :oX Tradičně jsem si to nechala na poslední chvíli - jedenáct hodin večer před termínem odevzdání, nebo spíš přečtení. Upravovat se mi to nechce, už jsem tu akci radši trochu pozapomněla, takže v podobě, jakou slyšela třídní a španělská polovina mojí školní rodiny...)

Dlouho očekávaná akce letošního roku. A dokonce "slušná" společenská akce! To sice pro mnohé není přesně ten jejich šálek kávy, ale větším či menším přípravám propadli všichni, kteří se měli zúčastnit. Šance vidět ostatní a ukázat sám sebe zas v trochu jiném světle, uplatnit těch několik málo poměrně nově nabytých schopností z tanečních kurzů. Symbolický vstup do velkého světa - imatrikulace.
Snad gymnaziální způsob života zapříčinil změnu mého vnímání času a zdánlivé zrychlení všeho, poněvadž v urychlení oběhu Země kolem Slunce příliš nevěřím, a to se také neovladatelně projevilo i tehdy. Představa, že již zítra, již za pár hodin, se ocitneme v Lucerně, budeme, všem na očích, ostužkováni, vypukne dlouhé veselení a zkrátka to vše, nebyla zrovna uklidňující, ale téměř se nestihl projevit její účinek, protože než jsme se nadáli, bylo pozdě si cokoli rozmýšlet a hledat, komu narychlo prodat lístky a prchnout… Doba strávená v prostorách Lucerny od vstupu do začátku plesu se nezdála být delší než několik málo minut.

Ale nic nebylo tak žhavé ani příšerné, jak se očekávalo. Lidé byli pod veškerým tím osvětlení sice trošku jiní a ve slavnostních róbách i nenápadných šatičkách a s někdy složitými, někdy naprosto přirozenými účesy ještě krásnější než jak je možné je vidět kterýkoli jiný den, ale byli to skutečně naprosto normální lidé.

Zákeřný, nenápadný, nízký schod při vstupu na parket jsme já i můj kotník stačili odhalit docela včas, další nebezpečí zažehnáno. Dorazily doprovody, veškeré prostory se začaly plnit lidmi a ta slavná akce byla zahájena. Následujících několik stádií pocitů bylo předvídatelných a také předvídaných a pochopitelných. Proces samotného imatrikulování byl poněkud zdlouhavý, tedy spíš část ovládání očních víček, splašených pod nápory blesků fotoaparátů...

Ale stejně to byl večer především maturantů, na to se nesmí zapomínat. Jejich představení byla velmi zajímavá, originální, vtipná… I oni samotní - z mnohých téměř sálalo cosi… maturitního?

Myslím, že se vše vydařilo v nejlepším pořádku, zábava byla skutečně zábavnou, společnost mile společenská, taneční parket opravdu místem tance… Jediným zklamáním mi může být jistý můj osobní neúspěch, ale ani tím si nemohu nechat zkazit příjemný dojem z celého plesu a všeho, co ho doprovázelo.